digital-camera

digital-cameraRodiče byli učitelé a já jsme po nich podědila zvědavost a chut se učit a poznávat nové věci.Už na základce jsem toužila psát a to se mi na střední škole vyplnilo. Přispívala jsem do školního časopisu. Nejen že mě to bavilo, ale i jsem si díky tomu zlepšovala známky.

Když mi bylo osmnáct naskytla se mi příležitost koupit si práva na vydávání vlastního časopisu. Byl to můj sen. Ale peníze mi kterými bych za to zaplatila mi chyběly. A tak jsem se rozhodla vzít si půjčku. Půjčku jsme si chtěla zařídit sama, protože rodiče by s tím nesouhlasili. Měli jinou představu o mé budoucnosti a určitě by nechtěli abych si půjčku vzala.

[hana-code-insert name=’sklik468x80′ /]

Ale bylo mi osmnáct a toto byl můj první životní krok. První tajné dobrodružství. V bance se zpočátku tvářili odmítavě, ale jelikož jsem zde měla od svých 10 let rodiči vedený účet tak mi nakonec půjčku schválili. Půjčka mi ke koupi licence a vybavení stačila. Zpočátku to byla dřina skloubit učení, podnikání a psaní článků.

Ale díky kamarádům jsme se postupně rozšiřovali a získávali si nové čtenáře. V devatenácti jsme dokončila studium na gymplu a začala se plně věnovat podnikání které v té době již prokazovalo příjemný zisk. Půjčku jsem splácela a tak jsem se rozhodla svoje plány představit rodičům.

Pevní den kdy se o půjčce dozvěděli se na mě docela zlobili,ale po té se rozhodly že mě podpoří. A tak jsem spokojeně žila u rodičů, pracovala pro můj časopis a splácela půjčku. Za čtyři roky byla půjčka splacená a časopis mě i další 2 redaktory slušně živil. Rodiče se s mou volbou smířili a tak jsem byla moc štasná.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *