Honzu jsem milovala už od střední školy. Po pár schůzkách jsem oba věděli že jsme si souzeni a že se chceme jednoho dne vzít. Honza však studoval vysokou školu a penízků nazbyt rozhodně neměl a já taky ne. Jednoho krásného Valentýna mě však i přesto požádal o ruku. I když jsem oba věděli že si na svatbu budeme muset vzít půjčku řekla jsem ano.A tak začal kolotoč událostí.
Druhý den jsme šli půjčku zařídit – počítali jsme že si budeme muset vzít půjčku aspon 100 000 Kč. Svatba dneska není levnou záležitostí a je to zážitek na celý život tak jsme takovou událost odbýt umaštěným obědem v levné restauraci.
Takže bez půjčky bychom se prostě neobešli. Paní která půjčku vyřizovala byla nesmírně milá.Bylo vidět že se sama velmi angažuje aby nám půjčku schválili. A taky že se nám získat půjčku podařilo. Zařizování svatby již bylo s půjčkou úplně snadné a hlavně mě to opravdu bavilo. Šaty, restaurace, dorty, výslužka..no prostě nádhera.
S půjčkou jsem se nemusela omezovat a zařídila jsem si všechno podle svých představ. Svatba byla dokonalá. Ve skutečnosti byla ještě krásnější než v mých představách. Z půjčky nám nakonec zbylo i na líbánky na které jsme odjeli záhy po svatbě.
Po návratu jsem se hned pustili do splácení půjčky abychom mohli uskutečnit svůj další sen ne který se bez půjčky určitě neobejde. Rádi bychom si pořídili vlastní byteček.Manžel brzy dostuduje a první půjčku už máme skoro splacenou. Tak nám držte palec at nám půjčku zase schválí. I když po té první zkušenosti obavy nemám.
[hana-code-insert name=’sklik250′ /]